Slovo úvodem

Je tomu již dvanáct let, co se začala psát historie našeho oddílu. Je to tak dlouho, jako běhá polovina členů oddílu po světě. Je to tak dlouho, že již málokdo ví, jak náš oddíl vlastně vznikl. Právě proto jsem se rozhodl vydat tento nesmělý plátek. Ke každému roku jsem se snažil najít dvě nejtypičtější fotografie. Jednu táborovou a druhou z průběhu roku. Věřte nebo ne, ale byla to práce nesnadná, když se člověk probírá několika sty fotografiemi. Tímto se nechci litovat, protože mě to velice bavilo, ale vzdávám hold všem, kteří zachycovali, zachycují a budou zachycovat oddílový život na fotografie. Byla to fakt úžasná podívaná. Jen foťte ať je na co koukat.

Škrabák

Články jsou přepsány z oddílové kroniky nebo časopisu a podle potřeby upraveny.

 Václav Mařík

Jak to vlastně začalo?

Když jsme se sešli u Václava M. doma, byli jsme všichni nadšeni. Pořádně jsme byli seznámeni se skautskou historií a s naším oddílovým programem na rok 1990. Našemu oddílovému vedoucímu V. M. jsme dali přezdívku „Balů“. Celkově jsme se rozdělili na dva oddíly. Náš oddíl, starších, povede Pepa. Návrh na náš název byl schválen. Jmenujeme se „Černý šíp“.

I. oddílový výlet

3.2.1990

Prvého výletu se účastnili: Mauglí, Michal, Hadan, Borka, Lasička, Filip, Selka, Pepík, Hugo a Já (Jaroch). Těmto tedy patří hold ostatních usmrkanců, které nehodlám jmenovat. Vyjeli jsme ze Smíchovského nádraž (velmi časně) a z Osova jsme se pod vedením Václava vydali přes Jelení palouk na Hradec. O trase se rozepisovat nehodlám, neb vše je přesně zaznamenáno na přiloženém plánu. Jen několik vzpomínek, které se mi vryly do poměti. První setkání s Lasičkou, který na vrcholu Hradce vyndal sešitek a řešil (neúspěšně) příklady z matematiky veda přitom troufalé řeči o pivních skautech; zápas s ním, při kterém jsme se skutáleli z Hradce skoro až do Trnové; Selka v americké uniformě i první skautský oheň na Hradci, vybudovaný podle příruček, ohraničený kameny a pečlivě zahlazený ( to už ti, kdo vstoupili do oddílu později, nikdy nezažili); na Krvavý hnát, kde jsem byl v roli generála Shermena poražen při dobývání nepřátelské vlajky. Od Krvavého hnátu se nestalo nic důležitého, návrat proběhl v klidu a historický výlet byl ukončen na Smíchovském nádraží.

 
Zásluhou neúnavného Václava Maříka, získali jsme povolení tábořit na louce pod Blaníkem, patřící státní ochraně přírody. Nevím jak by to dopadlo nebýt jeho urputné pracovitosti a dovedného vydírání příslušných míst..... Obávám se, že bchom tábořili tak nanejvýš na Císařské louce pod lavičkami.

Na přípravku se odjelo 29,6,1990 ráno. Málem se stalo, že se neodjelo. Den před odjezdem totiž řidič objednaného náklaďáku odřekl. Naštěstí se nám podařilo sehnat stěhovák ( řidič byl dost ochotný a později dost litoval). Z Mělnické jsme odjeli do Nuslí, kde se nakládaly stany a podsady.

Cesta do Vlašimi proběhla téměř bez komplikací. Při zajíždění ze silnice na louku jsme spadli zadním kolem do skrytého příkopu a celý 12-ti tunový kolos zůstal ležet spodkem na březích s koly ve vzduchu. Co následovalo potom , si umí představit jen ten, kdo někdy zkoušel vyhrabat mamuta zákopnickou lopatkou. Vzhledem k tomu že v JZD byli tou dobou již všichni na mol, musela traktor nahradit lidská síla a důvtip. Znamenalo to vše vyložit, podkopat se pod autobus, postupně jej, za současného zdvíhání hydraulickou panenkou podbíjet trámy a zvolna vytahovat.
 Nastoupily první služby, hlídky, tábor začal. A v 6h do práce. Postavila se latrína, kuchyně a jídelna. Stavělo se bez hřebíků. Druhý den byla neděle. Šlo se do kostela; pak tuhá práce. Byli jsme připraveni uvítat zbytek táborníků na druhý den. Když jsme jeli na pilu pro dřevo, stala se nám pozoruhodná věc, neboť jsme dostali prkna zdarma, prý jsme antikomunisté a on také a tak si musíme pomáhat. Nakonec měl pravdu a my jsme se tam druhý den zajeli ještě jednou, pro jistotu, než vychladne. Stojí za zmínku, že oba tábořící oddíly měly dvě družiny.138. Černý šíp Psance (rádce Hugo) a Bezejmenné (rádce Mauglí), 137. Havrani Netopýry (Mang/Dudek) a Orly (Filip).

Pár vzpomínek. Strážní věž postavena bez hřebíků, spojovaná kolíky a vazbou. Měla tři patra a přes 9m. Tábor se po prvních deštích změnil v bažinu. Spící hlídka u pece byla přepadena a odvlečena do lesa aniž by svým přidušeným hlasem někoho probudila. První slibový táborák....

Přepad tábora Lumtura skončil fiaskem, když nás našla hlídka spící v lese. Noc pod celtami byla krušná, ráno bylo hladové, protože jídlo jsme si měli vybojovat.

Razie u Lasičky a Petra ve stanu. Oba výtečníci trpěli dlouhodobými průjmy, které jim údajně znemožňovaly dochvilnost při nástupech a rozcvičce. Ve stanu byla objevena několikakilová zásoba sladkostí, sušenek a čokolád a ihned zabavena. 

1991

 Letos se poprvé uskutečnil zimní tábor. Byl na Chouzavé. Protože byla třeskutá zima, hrál se hokej a otužilci spali venku. Uskutečnili se noční orientace. Tj. Pepa nás v noci vytáhl z vyhřátého spacáku a odvedl na neznámé místo v lese. Kupodivu se všichni vrátili.

 Tento rok jsme se definitivně přestěhovali z Nuslí, kde jsme měli klubovnu na půdě činžovního domu v Jaromírově ulici do sklepa v Mělnické ulici. Klubovnu bylo nejprve třeba vyklidit, protože sloužila dříve jako sklad nepotřebného harampádí a odpadků. Podlaha je z podsad z Voznického tábora.

Po táboře vznikla roverská družina, vyšel prví časopis, začaly se nosit oddílové bundy.

Tento rok se  stal velký počet kuriózních zranění.

Petr se na táboře sekl sekerou do nohy a zbytek tábora chodil o berličkách. Na výletě o prázdninách Huga postřelil myslivec. A aby toho nebylo málo, zakousl se  Zoubek Mejšovi do hlavy při hře a tomu zůstal v čele zlomený zub.

Tábor Voznice

Tábořili jsme na louce ve tvaru kapsy u Voznického potoka. Přípravka se letos nekonala, akorát ostřílená skupina skautů vyjela už v pátek 28,6  a ostatní přijeli následující den. Tábor tedy už v sobotu stál a do následujícího pátku se dostavěly všechny ostatní táborové stavby. Strava byla téměř vegetariánská z čehož měli někteří bratři zpočátku podivnou radost. Zjistilo se,že jsou zarytými vegetariány. Avšak někteří tuto trýzeň nedokázali unést. Odstrašujícím případem je Grizzly. Ještě před táborem to vyl největší nepřítel masa, ale na táboře se ho začal kupodivu dožadovat. A co víc? V noci z toho nemohl spát. 

Kromě profitních přepadů skautských táborů, při kterých i tomu nejudatnějšímu obránci tuhla krev v žilách, jsme provozovali ryze skautskou činnost tj. vysílání, stavba stanů, rozdělávání ohně, atd. Byl to náš první úplně samostatný tábor, jehož hlavním znakem je nezávislost a v neposlední míče rozbahněná louka!

 Zimní tábor byl v Nedražicích. Roveři podnikli noční pěší pouť do Příbrami. Do klubovny se nastěhoval velký ponk se svěrákem. Na třídenní výpravě na Třemšín a budoucí tábořiště se poprvé běžel hromadný maratón. 42 Km jsme uběhli za 16 minut.                             

Akce kalendář 93

První myšlenky na vydání vlastného skautského kalendáře ve velkém nákladu se objevily již začátkem roku, poté, co jsme si prohlédli kalendář Modrého klíče, naxeroxovaný v počtu 20-ti kusů. Každému, kdo o myšlence věděl, se zdálo, že něco podobného se bude prodávat úplně samo. Od slov se přešlo k činům a akce K začala.  Na začátku listopadu leželo u nás doma 1000 kalendářů, u střediska  jsme měli my a Modrý klíč 22 000 Kčs dluh za vytištění, dalších 2 000 oddílových korun padlo na přípravu a zájemců o zakoupení se moc nehrnulo. Prodávalo se před kostely, na střediskové radě a známým.

Celkově lze akci hodnotit kladně, a to nejen proto, že skončila ziskem 5 525 Kčs. Důležitější je, že každý, kdo chtěl, zjistil, jak je skutečně obtížné něco prodávat a kolik lidí dnes chodí o žebrácké holi.  

 Jaroch

Tábor Újezdec

Tábor na kterém poprvé šli roveři na puťák, na kterém se začala potichu ozývat skupina mladších skautů, táboráků s hrami v režiji Evžena. Za zmínku snad stojí noční pochod na Třemšín a zpěv při mši v kostele, který byl označován za profitní akci.
 O prázdninách roveři a rengers podnikli výpravu do Anglie na mezinárodní skautské Jamborie. Udivovali západní skauty maketami našich táborových staveb a hrami. Ve společných hrách dostali Angláni vždy nakládačku. Nakonec byli pokořeni Skoty a jejich vrhem kládou.Navštívili Oxford a Londýn. K jejich překvapení se trávník v Hyde Parku v pět ráno zavlažuje.                             

 Podivný ráj

Úderem šesté hodiny se každý pátek klubovna 138. oddílu Černý šíp promění jakoby pod úderem kouzelné taktovky Václava Maříka v opravdový RÁJ. Mužné tenory chlapců a sličné soprány děvčat se pokaždé spojí v jedinečném a neopakovatelném výkonu. Velebné tóny Gregoriánského chorálu rozezvučí i skleněné tabulky v oknech a oheň v krbu se pohnutě rozplápolá, žel však tento RÁJ není věčný.                Šlahoun

1994

 
Na zimní tábor se jelo auty, což byl vždy zážitek. Jeli jsme opět do Kokonína. Cestou zpátky dvakrát vytekl voda a dvakrát dosel benzin. (spotřeba 25L/100Km) Vznikla šestka vlčat, která se jmenuje Plši. Vede ji Tomáš a Mikuláš.

Kuchyňka - Kříž

Na slavnostní akci zakončující skautský rok chybělo jsk mnoho tvůrců projektu tak i všichni pozvaní hosté. Na branickém nádraží se ráno sešla dvojice roverů (jeden z nich voják Lasička) a osm členů oddílu. Přesto celkově třináctičlenná skupina hrdě vyrazila z Dobříše směrem k Anenským loukám, vstříc nejistým zítřkům. Na obvyklém místě ukrojila telegrafní sloup podobné výšky jako loni (bohužel těžší) i příčné břevno a bujarým krokem klopýtala ke Kuchyňce. Záhy se ukázalo, že pětice nosičů velkého sloupu není schopna odvléct břemeno obvyklým způsobem  k cíli a tak se během oběda upravilo způsobem mrtvý Kanec a tak ho déle vlekla čtveřice. Na Kuchyňku jsme dorazili po čtvrt hodině.

Jaroch

 Tábor Hodkov

 
Tábor v ohradníku. I takhle bylo možno nazvat  tábor na pastvinách u vesničky Hodkov v zapomenutém koutu Sedlčanska. Poprvé tábořili vlčata ze 45.smečky na stejné louce jako mi. Naši Plši se spojili s Myšákovými vlčaty, které tehdy ještě vedl Akéla.

Budoucí roveři skládali roverské zkoušky. Stávající roveři byli na puťáku v Novohradských horách. Hugča jezdil na tábor z Jinců, kde byl na vojně, na motorce Anežce. V rámci roverských zkoušek se šily boty, držela se chlebovka a byl vyhazov. Budoucí roveři byli probuzeni v noci a odvezeni autem na neznámé místo, kde bez spacáku přečkali noc nebo se vydali za tmy zpět do tábora a tak se stalo že Standa obcházel velký rybník (Vltava) Nikdy se nikdo neztratil tak aby se nevrátil do tábora sám. 

Za zmínku stojí i hra na uprchlíka, která se ještě mnohokrát opakovala, ale tak dramatické jako poprvé to už nikdy nebylo. Jediný Evžen se dokázal do půl dvanácté v noci skrývat (chrápat na střeše JZD v Hodkově) Zbývá tedy dodat že pláště získali: Standa, Mirek, Kšír a Drápalík.